Ked jeden odíde, druhému je ľúto

Nikdy sem tak nějak nevěřila tomu, že se vám po někom může vyloženě stýskat, že vám může chybět, že bez něj prostě nejste to co ste byli kdysi. Prostě vám chybí jedna půlka vašeho já... Všichni mi říkají že sem hrozně zahořklá... A divíte se mi? Dyť už spolu nejsme 79 dní, to budou tři měsíce... Tři měsíce bez osoby kterou miluju... A kecejte si všichni co chcete, ale já si ho jednou vezmu a jako v pohádce spolu budeme šťastní až do smrti... Abychom si stihli vynahradit ty dva roky našeho ježdění do ciziny...

Rozveselení, záblesk samoty zmizel

Tak jo, prohrabávala sem se blogem... To víte, informatika ve čtvrtek ráno, kdo by se nenudil, že? je to naprostý zabíjení času, úplně o ničem, zatím jsem se tady nenaučila nic nového co bych jindy v životě využila... jakožto budoucí profesorka dějepisu a angličtiny moc práci s počítačem na profesionální úrovni potřebovat nebudu, ale tak proč neudělat informatikáři radost a nechodit sem? Ne... Žádný záškoláctví už nebude, dyť já mám bejt letos přece slušná holka... A řekla bych že i docela jsem... Ale abych se vrátila k tomu co jsem chtěla původně..
Pročítala jsem si teda svůj blog... a někdy v březnu tam mám článek o tom, že už budu věrná a nebudu flirtovat... prý od nového roku nikdy... A zkusit vážný vztah? Ježiš já byla buď naivní nebo blbá, ale jak já mám přestat flirtovat... Lidi co mě znají musí uznat že u mně je nějaké takové prohlášení naprostou lží hned od začátku a je to pravda...
Jenže s těma vážnejma vztahama? Já si za těch osm měsíců s Matějem prostě zvykla... Zvykla že někoho mám, že mi vždycky někdo pomůže, obejme mě, políbí... A co teď? Že by další vážný vztah? myslíte si že já bych byla něčeho podobného schopná podruhé? Nebo jen já mám pocit že jsem zkažená až do morku kosti a Matěj byl jen výjimka potvrzující pravidlo...Ale vyjímka na celej život... (Všimněte si že slovo vy/ýji/ímka mám napsáno dvakrát jinak... To proto že nevím jak se to píše, tak aby se jako někdo neurazil že neumím pravopis)...

Samota?

Tak jo, mám toho plný zuby, plný kecky... Až po krk... Chápete, ne? Můj drahý je na rok v Americe... Jde tomu říkat vztah? Pochybuju, ani omylem... To není vztah, je to mučení... Tak co si najít náhradu? Nejde to... Už si vůbec nevěřím tak jak jsem si věřívala... Stačilo na někoho mrknout a už byl můj... A teď? Bojím se na někoho mrkat, bojím... Co když mě odmítne? A co když nebude tak dobrý jako můj Matýsek? Nebude, to vím... Nikdo už nebude... První láska je ta největší a nikdy nevymizí...
Jenže já sama být neumím, nejde to... Nikdy sem sama nebyla... vždycky rozmazlovaná... Asi si mně kluci moc zhýčkali a teď tím trpím... Všude kolem šťastné páry... Kačenka si našla Karla, je s ním šťastná... A co já? Jsem sama a je to prostě zvláštní... Já byla ta co nemohla s Kačkou ven, protože jsem byla s klukem... Byla jsem to já, ne ona...
Asi jsem hnusná, zlá a závistivá, ale žárlím... Ano žárlím a vadí mi to... A poslední zoufalí výkřik? POTŘEBUJU LÁSKU!

KUBÍÍÍÍÍÍÍK!

Tak jo, slibuju že dneska poslední věc... Ono tenhle blog je tak nějak z části udržovanej kvůli mojí lásce Kubíkovi, aby měl po večerech co číst, přece ho nenechám se nudit, ne? Tak abych tak nějak někde začla...

Kubík je můj spolužák ze školy, z gymplu, tak nějak už čtyři a čtvrt roku jeden z těch nejlepšch blízkých co tam mám... Nejen tam, ale všude kolem. Je to takovej... Řešitel... Seznam... Všechno vyřeší a všechno zná a všechno hrozně zveličuje a zkresluje :P Ale stejně, ať už je jakej je, je to moje zlatíčko i když se do něj navážim co jen to jde... Kubíku, nechci bejt jedna z těch pipinek co všechny lovískujou a mucinkujou, ale Kubo, Kubíku... Tebe zbožňuju :-*

Táborový sraz

Jen abych dala na ěvdomí všem kolem... V neděli se koná táborový sraz v ZOO... V ZOO v týhle zimě a já ZOO nesnáším... Ale dobře, zvládnu to... Věřím si a zvládnu to... Dášenka s sebou bere i ségry, tak vezmu malou Niki ať se s lidma z tábora taky občas vidí... Jinak zatím asi nic nového, jen koukám že jsem tady během září byla nějak extrémně moc aktivní...

P.S: Všimněte si jaký mám na sobě super kalhoty od pyžama... Agátka je má hrozně ráda, asi si je s sebou vezmu na lyžák, bude prdel! Snowboard, Kumžáková, Koehlerová, Cymbál a skvělá parta! Hej já se docela těším XD

Jedna z mnoha pěkných písniček

Nič už nieje také,
aké bolo predtým,
už nemožem dýchať
a celé noci nespím.
Bývam v cudzom meste
plnom cudzých ľudí,
v cudzom byte spávam
strach ma so sna budí.
Už nemám čo povedať
veď všetky slová už tu boli,
všetko je tu cudzie
až duša z toho bolí.
Všetko je tu cudzie
slová aj dotyky.
Všetko je tu cudzie
keď tu nie si ty.

Kubíkovi narozeniny (16)

Tak jo, sedim u Kubi a na jeho přání píšu nějaký článek na blog. Abych tak nějak schrnula dnešní den... První hodina, opisování úkolu z matiky, druhá hodina biologie naprosto o ničem, třetí hodinu němčina která byla nekonečná. Pátá hodina byla celá volejbalová a naprosto nám to nešlo. Pátá hodina probíhala o přestávce ve znamení "Fotbalu", celá škola se nám smála co to jen šlo :) Ale tak co se dá dělat? Líp to hold neumíme...
Odpoledne Evropský klub, kde sem se docela nasmála, Čapek umí vážně naprosto neuvěřitelně ohýbat prstama...
Odpoledne sem myslela že si konečně odpočinu, ale nějak to nevyšlo. Vyrazili sme na Hvězdu oslavit Kubíkovi narozeniny!!! Bylo to super... Sice totálně diskohudba, ale znáte to... Prostě 5.B a to se počítá... Mám tu třídu vážně ráda... Kolem půlnoci odchod ke Kubovi do bytu. Vodnice, propálený koberec, spousta pizzy a chipsů... A aby toho nebylo málo, spousta špe... Jenže znáte to, já nehulim... Skoro... Tak aspoň ty malý kousíčky pití si užívám, ale opít se - nic pro mně. Dáda trošku připitá, Kája taky... No ono kdo neni opilej je zhulenej... Prostě klasický GNK!

Utrpení

Co je utrpení?
Největším utrpením je milovat... Milovat, být milován a být tisíce kilometrů od sebe. Je to na pytel, na hovno... A našla bych spoustu dalších věcí na co to je... Prostě a jednoduše... Já už dál nechci prožívat zaoceánskou lásku, já ho chci mít tady a všechno by bylo úúplně OK! Jen ho prostě mít TADY!
Lásko, miluju tě :-*

Omluva

V životě jsem ublížila spoustě lidí. Některým úmyslně, některým bohužel ne... Vždy jsem hrozně ráda když zjistím, že takový lidé žijí šťastně a z mého ublížení se vyhrabali...

Jednou za čas na takové lidi prostě narazím a musím říct že vám to štěstí vážně přeju, přeju vám, abyste se měli dobře v tom životě jaký vedete :) OMLOUVÁM SE!

Podziiim!

Na jedný straně podzim nesnáším, je sychravo, člověk neví co na sebe obléknout, ... Na druhé straně je super... Je to předzvěst zimy a ta předzvěst jara a to je předzvěstí léta... Lépe řečeno už jen tři roční období a bude zase hezky... :-*

Zas je tu podzim je tu, lide šílí (jooo, šílí). Líbaj se jak o život navzájem. Tohle známe, zas tu máme, Říjen ten divnej měsíc, všichni na Petřín!

My dvě divný holky, to pozorujem ze křoví, co lidi všechno dělaj, z toho jsme teda hotový. Koukaj se z oka do oka, ochutnávají si hlavy. My řveme smíchy ve křoví, to nás děsně baví. To tuhle jeden inzenyr furt koktal laskou ko-ko A pak si gumou z podprdy div nevysteřlil oko. Venku je třeba zima, lidi tu lezou nahý,po Petříně se válej, šílenci z celý Prahy!

Jooo, tohlé mi nějak do dnešní nálady sedí :)

Všechno je jinak :)

Všechno se změnilo, všcehno je jinak, nic neni při starym... A při tom furt a stále všem kolem tvrdím "Nic nového"... Matěj odjel do Ameriky, doufám že si tam ten rok užije a dál se o něm zmiňovat nehodlám. Je tam a ne tady a tím to pro mě veřejně končí. Svůj vnitřní neklid z jeho odjzedu si raději nechám pro sebe pokud dovolíte.

Andulka se konečně vrátila z Francie, už je tu dva měsíce, strávili jsme spolu skoro celé prázdniny a ještě furt mi neleze krkem, docela divné že? To se jen tak běžně nestává.

Káťa se zamilovala do nějakého cizáka z Anděla - Karla. Bůh ví co je zač, do seznamování se nějak nehrne.

Tomáš a Matouš už nejsou s náma ve třídě, za to přišli dva nový kluci... Adam a Petr, no pokud je znáte, udělejte si obrázek sami, pokud ne, řeknu vám že fakt stojí za to je znát :)

Andulka mě seznámila s nějakýma lidma z Keplera. Musím říct že teda Willík vážně jede :D Asi že magor XD (Nic proti...)

Konečně sem jinak asi po tejdnu z Prahy doma, ačkoliv je to fakt nechutný cestování, musim říct, že je to docela úleva bejt ve svym a sama...

Jinak začla sempracovat v mekáči... Vůbec to neni tak hrozný jak všichni říkaj, pracujou tam v pohodě lidi, takže je celý směny prdel. Akorát teda už i po tý šestihodinový směně nohy bolejí jak kráva a druhej den se ne a ne pohnout.

Mám taky novej notebook, je menší, lehčí a hezčí... Takovej bílej, pěknej...

Jinak teď pracuju úterý a čtvrtek a ve středu razim na táborovej sraz, v sobotu se asi uvidim s Bladerem (snad mi to vyjde) a pak v neděli zase do práce... No neni to vopruz? Mimochodem, v úterý bych už měla bejt rozhodnutá kolik toho chci další týden namakat, neporadíte někdo?

Každopádně doufám že všichni víte o tom že naši kluci hrajou 7.10.2008 v JetKlubu .... :-*

Zanedbání

Já vim že to tu strašně zanedbávám a hrozně se za to kaju a stydím, ale jaksi není o čem psát. Jsem zamilovaná, šťastná a momentálně dosti nemocná... To je asi tak vše :) Včera mi ale od hodně dobrého kamaráda přišel jeden mejl...

Buďte upřímní, je to sranda, můžete se o sobě dozvědět věci, o kterých nemáte ani páru.
1. Mé jméno:
2. Kde jsme se potkali?
3. Jaké mám prostřední jméno?
4. Jak dlouho se známe?
5. Kdy jsme se naposledy viděli?
6. Kouřím?
7. Věřím v Boha?
8. Co sis myslel(a), když si mě poprvé viděl(a)?
9. Měsíc narození?
10. Barva vlasů?
11. Barva očí?
12. Mám sourozence?
13. Co rád(a) dělám venku?
14. Co rád(a) dělám vevnitř (doma, na koleji)?
15. Vzpomeneš si na jednu z prvních věcí, co jsem ti řekl(a)?
16. Jakou muziku rád(a) poslouchám?
17. Co je na mně nejlepší?
18. Jsem stydlivý(á) nebo opak?
19. Jsem vtipný nebo sarkasticky vtipný?
20. Jsem rebel nebo se řídím pravidly?
21. Považuješ mě za známého, kamaráda nebo dobrého přítele?
22. Nazval(a) bys mě hipíkem, okouzlujícím, šprtem, snobem nebo něčím jiným?
23. Viděl(a) si mě někdy brečet?
24. Jaká přezdívka by pro mě byla nejvýstižnější?
25. Jsou moji rodiče stále spolu?
26. Kdybych měl(a) v zubech brokolici, řekl(a) bys mi to?

Tak do komentářů čekám vaše odpovědi...

Pro ženy i muže

Malý chlapec se zeptal maminky:
"Proč pláčeš?"
"Protože jsem žena," odpověděla mu.
"Nerozumím!" odpověděl syn.
Jeho máma ho jen objala a řekla:
"A nikdy ani neporozumíš."
Později se chlapec zeptal svého otce:
"Proč se mi zdá, že máma pláče bez důvodu?"
"Všechny ženy pláčou bez důvodu," bylo všechno, co mohl otec odpovědět.

Malý chlapec vyrostl a stal se mužem, avšak stále nerozuměl, proč ženy pláčou.
Nakonec zavolal Bohu a když se dovolal, zeptal se:
"Bože, proč se ženy rozpláčou tak lehce??"
Bůh odpověděl:
"Když jsem stvořil ženu, musela být výjimečná.
Stvořil jsem její HRUĎ dost silnou na to, aby unesla váhu světa, ale natolik jemnou, aby poskytovala pohodlí.
Dal jsem jí vnitřní SÍLU, aby vydržela porod dítěte a odmítnutí, které častokrát zažije od svých dětí.
Dal jsem jí TVRDOST, která jí pomůže stále pokračovat,i když se všichni ostatní vzdávají a starat se o svoji rodinu i přes choroby a únavu, bez stěžovaní si.
Dal jsem jí CIT milovat svoje děti za všech okolností, dokonce i tehdy, když ji její dítě hluboce zraní.
Dal jsem jí SÍLU přijmout svého manžela i s jeho chybami a vytvořil jsem ji z jeho žebra, aby chránila jeho srdce.
Dal jsem ji MOUDROST, aby věděla, že dobrý manžel nikdy nezraňuje svou ženu, ale někdy zkouší její sílu a rozhodnutí stát vedle něj bez výhrad.

A nakonec jsem jí dal SLZU, kterou uroní a která je jen a jen její, aby ji použila kdykoliv ji bude potřebovat, aby to všechno zvládla.

Na tu slzu má opravdu právo, nikdo nevydrží bez slova tolik jako žena!

Krása ženy není v šatech, které nosí, v postavě, kterou má, ani ve způsobu jakým si češe vlasy.
Krása ženy musí být v jejích očích, protože ty jsou bránou k jejímu srdci, místu, kde sídlí láska.

Prosím, pošli to všem krásným ženám, které znáš.
Všechny si zaslouží naši lásku, za jejich trpělivost, sílu, moudrost, cit a vytrvalost.

Prosím, pošli to všem mužům, kteří ještě neví, proč ženy pláčou.
Možná je to právě kvůli nim!

Jo hoši, my nejsme slabý, jen je toho občas prostě moc!

Láska

Tak jsem se rozhodla že po 124dnech mého vztahu s Matějem by si konečně zasloužil alespoň fotečku tady :)

Abych to tak nějak schrnula... Asi sem se prostě vážně zamilovala... Většina z vás zná moji povahu, podvádim na každym rohu a tak... Jenže... Zjistila sem že ačkoliv to dělám furt, je to takové... Podvádění bez citů. Podvádění ze zvyku... Rozhodně už to není jako kdysi, že bych potřebovala cítit něčí náklonost, tak se k někomu prostě uchýlila.

S Matějem sem šťastná a tak nějak... Zamilovaná...
Tak mi to kurňa jednou přejte, ať mám alespoň pocit že svět kolem mě se jen tak nespykl...

Ale stejně, chápete to? Čtyři a půl měsíce... Vrauuu...


(Mimochodem, přišla jsem na takový zajímavý poznatek, že ačkoliv nám to spolu někdy neklape, bez něj by to bylo ještě horší :-*)

Omluva I.

Nedávno přišla jedna omluva, teď na protest Lucinky přichází i druhá... I ji přidávám, tentokrát pod písmenko "l", protože je to ta nejúžasnější Lucinka na celém tomhle světě :-*

Omluva

Omluva pro Agátku k článku A miluju a maluju a miluju a maluju ... Přidávám taky k písmenku "a" jméno Agátka - ta nejúžasňoulinkatější holka ... Já ji LAVÍSKUJU, MUCK :-*

Tak jo, přišla na mě taková nutkavá potřeba vyjádřit se o zbytečnosti některých předmětů ve škole. Řekněte mi, k čemu je mi takovýhle týden...?

Pondělí
Dvě hodiny laborek - nic moc se tam toho nikdy neděje
Angličtina - nic na ni neděláme (skoro nikdy), nedá se tedy říct že by to byla nějaká výuka
Biologie - jeden z mála předmětů kde se něco děje, tenhle předmět mě ale nijak nebere, takže většinou spím
Dějepis - povídáme si o Starověkém Řecku a nevím čem dalším, tenhle předmět mám ráda
Mluvnice - ehm, opakujeme tam to co devět předešlých let
VÝSLEDEK: 2 potřebné hodiny (Bi, D)
Úterý
Chemie - učíme se, ačkoliv je to divné. Posledních pár hodin však profesorka jen nadává na to, jak moc jsme tupý. Takže dá se říct taky nic.
Matika - počítáme, počítáme... Předmět k něčemu.
Dvě hodiny těláku - No dobře, dejme tomu, že aspoň nějaký ten sport potřebujeme.
Fyzika - kdo zná našeho fyzikáře, ví že fyzika je pouze o spánku, nic se tam neděje
Dvě hodiny hudebky - hudebka mě baví, takže dejme tomu, že beru...
VÝSLEDEK: 2 potřebné hodiny (Ch, M), 2 zajímavé hodiny (Hv)
Středa
Dvě hodiny informatiky - nic nového jsem se tu ještě nenaučila, takže pochybuju že mi to k něčemu bude
Matika - dobře, zase počítáme, počítáme a počítáme. Když ale jdeme na počítače, nevím jak moc se toh naučím, ale beru že je to fajné procvičování
Mluvnice - to samé jako v pondělí - o ničem
Angličtina - koukáme se na film, to je asi jediná hodina angličtiny, která mě něco naučí
Biologie - ehm, už sem se vyjadřovala...
Zeměpis - s tím mám menší problém. Zemák nesnášim, našeho zeměpisáře zbožňuju. Na zemáku se člověk fakt nasměje a i když ani nechce, naučí se...
VÝSLEDEK: 3 potřebné hodiny (M, Bi, Z)
Čtvrtek
Fyzika - ehm, zase spánek, po ránu se to ale hodí
Matika - opakování na písemku, sice člověk umírá, ale jde to
Chemie - jako, po matice a fyzice je to vždycky takový... Tečka za šíleným dnem.
Angličtina - zase nic
Literatura - baví mě, ale většinou si přepisuju sešit na občanku
Občanka - další z mála předmětů co mě baví, bereme ale takový tuposti...
VÝSLEDEK: 4 potřebné hodiny (M, Ch, Lit, Ov)
Pátek
Dějepis - baví mě a tečka
Literatura - buď bývám nasraná z dějáku a nebo se konečně učím
Angličtina - v pátek sme snad ještě nikdy nic nedělali, jedině nějaká lehká konverzace na téma "Nakupování"
Matika - každopáteční písemka, docela pohoda, rychle to ubíhá
Zemák - prostě mě baví
Tělák - jako poslední hodina v týdnu zabiják, ale jsme v hale, takže klídek...
VÝSLEDEK: 4 potřebné hodiny (D, Lit, M, Z)

CELKOVÝ VÝSLEDEK: 15 potřebných hodin z 32 vyučovaných

Když si to tedy tak vezmu, ve škole bych klidně mohla být polovinu danéh času a s mým vzděláním by to ani nepohnulo.

Hihi

Já to prostě někde zveřejnit musím, aby všichni viděli jaká jsem :)

Nedělní porada 23-09-2007

Máme tě rádi, Clair

Lukas W. Goldhair:

nový profesoři jako každý rok dostávají pocit, že jako nováčci jsou za všechno zdrbáni. Takže se to zkusme podávat nějak mileji a roztromileji (mileji, než například já to obvykle dělám).

Salazar Draken:

"mileji a roztomileji"? pošlete na ně Clair XD

Clair Mack Sollivan:

Salazárku, to měla být jako nějaká narážka, bo co? XD

Salazar Draken:

Clairinko, a to tvoje měl být pokus o milost nebo roztomilost? XD

Clair Mack Sollivan:

O ani jedno, neumím být ani milá ani roztomilá, ale to už ty víš, ne?¨

Michael Y. Lobber:

ale ano, občas se jí to povede. ale to je spíš příležitostný omyl

Clair Mack Sollivan:

Nemám vás ráda, oba...

Michael Y. Lobber:

my tebe ano, clair :P

Teodor W. Kaily:

Clair ty máš někoho ráda?

Clair Mack Sollivan:

Vy mě taky nemáte rádi, to vím už dlouho XD Takže jsme si kvit...

Michael Y. Lobber:

clair, nemáš ani tušení jak moc tě máme rádi. celé dny a noci nemyslíme na nic jiného než na to jak tě máme rááádi XD

Clair Mack Sollivan:

Teodore, mám ráda spoustu lidí, jen je dva nemám ráda, oni mi vyloženě vadí.. A brzy asi vytáhnu nějakou kudlu, kterou mi omylem postrčí Ladynka... Ale to je jedno...

Salazar Draken:

Proč mi teď přijde tahle diskuze tak roztomilá? XD

Michael Y. Lobber:

to jsi slibovala už o dva roky a jednu postavu zpátky ^^

Clair Mack Sollivan:

Dva roky, už tak dlouho? No jej, asi si musím sehnat vlastní nůž... I když na druhé straně, škoda takové práce na tebe :)

Ginny M. Weasley:

clair máš dneska nějakou nemámtěráda náladu.)

Clair Mack Sollivan:

Ginny, já končně sehnala Geishu (ten film) a v půlce rozkoukání porada a ještě na mě mluví ten co ho nemám ráda. No nenaštvalo by tě to?

Nevěra

Víte co je hrozně pěkný? Jak každej podvádí.... A všichni tvrděj že jsou 100% věrní. Strašně krásný jak se o té nevěře vždycky dozvíte. Klidně až po ukončení vztahu, nebo během dalšího pokusu o vztah. Ale vždycky se prostě dozvíte, že jste byli podvedeni.

A mě to hrozně pobavilo. Asi bych měla bejt za to naštvaná, ale mě to vážně pobavilo. Jak se ta slečna chystala mi to říct v situaci kdy bych prostě musela bejt milá, moje láska se bála že se s ní kůli tomu phádám.

Tak za 1. nejsem blbá a vzhledem k tomu jaká sem vyhlášená drbna, se ke mně takovýhle věci jednou hold dostanou. A za 2. ... vy kluci si fakt myslíte že se kvůli vám budou nějaký holky hádat? Pokud to dělaj, sou s prominutím hloupý. Já bych se kvůli klukovi už nikdy s žádnou holkou nepohádala. Musíme držet při sobě :P

Viktorie

Můj svátek... Oooo ano, můj svátek. Dneska 10. března jsem se probudila a na svůj svátek si ani nevzpomněla. Až v autě mi teta Iva k svátku popřála. Chvíli jsem se zamyslela a pak se rozpomněla... Ooo ano, 10. března - Viktorie. Potom mi přes den přálo dalších spousta hrozně moc lidí a já všem děkuju, nějak jsem ty děkovačky nezvládla, neboť vás bylo vážně moc.

To víte, svátky já nějak moc neuznávám, popřeju a tak, ale... Takových Viktorii je v republice spousta a tak není až tak moc slavit... Žádná výjmečnost nic. Jenže prostě...

Fakt... Víte co je nejlepším dárkem pro mě? Největší vzácností je, když si na vás ty lidi prostě vzpomenou. Vidí v kalendáři to jméno a vzpomenou si na to že vůbec existujete, to se i prostě líbí :) Takže všem hrozně moc děkuju....

A mimochodem, ta růžička se vzpamatovala :P

Nový poznatek

Víte na co já přišla? Že mám neuvěřitelný smysl pro "nic". Já umím nic nedělat, nic nemít v hlavě, nic si nemyslet, o nic se nepokoušet, nic nechtít, nic nedělat (já vím, to už tu bylo, ale to nic nedělání dělám ráda)...

Doufám že mě chápete... Prostě a jednoduše, přišla jsem na to, že většina lidí (učili jsme se to i v ZSV) má předpoklady k nějakým dovednostem. Já u sebe žádné takové předpoklady najít nemohla. A tak jsem si tedy vymyslela předpoklad vlastní - předpoklad k tomu, nic neumět.

Komentáře

A víte co vám řeknu? Zavedu vám jednu povinnost... Pokaždý když si nějaký článeček tady přečtete, napište do komentářů alespoň tečku ať z toho mám radost. Co jinak mám dělat ve chvílích nudy, když ne číst komentáře?

Hi my love

Ach jo, ta láska... Ta růžová barva... :) Ty jo, řeknu vám... Končim se všema flirtama, asi začnu provozovat pouze vážné vztahy. Protože těch flirtů se z ničeho nic rozjede strašně moc a kdo se v těch klucích pak má vyznat že? A hlavně... Den má pouze 24 hodin a dní v týdnu je 7, týdnů v měsíci je pouze 4-5 a měsíců v roce pouze 12. Na tolik flirtů je tedy strašně málo času.

Z čehož tedy plyne můj závěr... Flirtovat si budu ještě do Silvestra a pak si dám novoroční předsevzetí o nějakém vážném vztahu. Co vy na to?

A miluju a maluju a miluju a maluju

Zase se jednou tak trošk... Nenudím, mám spíše velmi tvořivou náladu... A tak jsem se rozhodla pro jeden zásadní krok... Udělala jsem si abecední seznam a u každého písmene napsala první tři asociace.

A - Andulka, andělé, Amerika
B - Boston, Barunka, byt (jako že vlastní)
C - civilizace, cudnost, cit
D - domov, doktor, dnešek
E - Evička, empatie, epidural (fuuuj, porod)
F - Filip, Francie, filosofie
G - gesta, gorila, gambleři
H - Harry Potter, Havaj, historie
CH - cholera, choroba, Chetité
I - Indiáni, impuls, Itálie
J - já, jemnost, jistota
K - Klaudie, kámoši, květiny
L - láska, lítost, lži
M - máma, milost, milování
N - nouze, nicota, nevinnost
O - operace, opium, otevřenost
P- práce, pýcha, ponižování
R - radost, rychlost, rudé růže
S - samota, sláva, sentimentalita
T - táta, ticho, temperament
U - uspokojení, ušťedření, utajení
V - Viki, volnost, vybírání
Z - zemřít, život, zaniknutí

A hotovo...

Super senzační filmy

Ach jo, mamka asi vytušila že je pár filmů, na který sem se hrozně těšila a BUM! je to... Mamka dneska dva z těch filmů přinesla domů a hned mi je podstrčila na stůl do pokoje. Tak to se i teda fakt líbí. Jedním z těch filmů je Vášeň a cit.

"Roku 1795 byl pro mladou anglickou dámu hlavním životním cílem sňatek s bohatým mužem.
Jane Austen (Anne Hathaway) však věří na lásku. Ve svých 20-ti letech se konečně setkává s temperamentním mladým Irem Tomem Lefroyem (James McAvoy). Jeho intelekt a opovážlivost ji naprosto uchvátí a Jane brzy nemyslí na nic jiného, než na Toma."

Dneska večer, hned po tom jak odejde z mojí obrazovky Horatio, se na ten film vrhnu. Hned dalším filmem bude Once... Jůůůů.... Jsem šťatná a vcelku zvědavá, co dostanu v pondělí k svátku :P

Vidíme svět růžově

Tak jo, rozhodla jsem se pro nový životní postoj. Odteď budu vše vidět růžově. Dá se říct že se mi všechno daří. Dobře... Nedaří. Rozešli sme se s Matějem, sere mě to, ale co... Pokud se vážně máme rádi tak moc jak vážně máme (to je ta růžová barva), tak se stejně zase dáme dohromady. A pokud ne, tak sme se teda až tak rádi neměli.

Anička mi řekla že si mám po takové době užívat chvilku svobody, ale jde to když je někdo tak hrozně zamilovaný? Mám kolem sebe šíleně moc skvělých lidí a mým dosavadním problémem byla pouhá jedna jediná chyba: já si těch lidí vbec nikdy nevšimla. Vždyť oni jsou tak super...

A jmenovitě? Káťa, Julča, Dáda, Lucka, Bára, Agi, Kubík, Tomášek, Boris... A především? Především Matěj. Moje životní láska :-*

A víte jaké je moje březnové předsevzetí? PEACE and LOVE

Do p*dele

Já to řeknu takhle... Radši nic...

Někdy se to prostě nedaří

Někdy to nejde, dělat že se nic nestalo... Stalo se... A omlouvám se všem že teď budu možná v ne zrovna povzbuzující náladě, nikdo za to nemůže... Jen láska, ale tak, tak může za všechno. Chtěla jsem dělat že nic, že mě to nebere, že jsem silná a že... Že já vlastně ani nevím co... Ale ať chci kolik chci, nejde to jen tak, z minuty na minutu si říct: "Stop, už tohle nesmíš cítit!". Já že jen prostě... Asi jsem moc velký snílek, který si vždycky vysní co a jak bude a pak jen lituje a lituje... Že vůbec snil... A já lituju že jsem kdy začala...

Fotečky v culíku

Sem si udělala po strašně dlouhé době zase culík a šíleně mi to v něm sluší XD Sice na těch fotkách ten culík skoro ani není vidět, ale tak XD Prostě si připadám nádherně. Mimochodem, už sem vám říkala že si hodlám nechat narůst úplně mega moc dlouhý vlásky? A víte proč? Abych je pak mohla zase dát Prochymu na ostřih :D

Co závidím tobě? - muži

Celý život ti zůstane jedno příjmení.
Garáž máš celou pro sebe.
Svatební přípravy se dějí samy od sebe.
Čokoláda je prostě jen druh svačiny.
Můžeš být prezident.
Nikdy nemůžeš otěhotnět.
Můžeš si vzít bílé tričko do vodního zábavného parku.
Nemusíš si brát ŽÁDNÉ tričko do vodního zábavného parku.
Automechanici ti říkají pravdu.
Nikdy nemusíš jet na další benzínku, protože záchod na téhleté je hrozněšpinavý.
Nikdy se nemusíš zastavit a přemýšlet o tom, kterým směrem se utahujematička na šroubku.
Stejná práce, lepší plat.
Vrásky přidávají na charakteru.
Svatební šaty 10 000. Pronájem smokingu 1 000.
Lidi ti nikdy nezírají na hrudník, když s nimi mluvíš.
Příležitostné umělecky ztvárněné říhnutí se od tebe vlastně čeká.
Nové boty tě netlačí, nemrzačí a nedělají puchýře na nohách.
Pořád stejná nálada.
Telefonní hovory jsou komplet vyřízeny za 30 sekund.
Víš jak natankovat.
Na čtrnáctidenní dovolenou stačí jeden malý kufr..
V pohodě si otevřes všechny sklenice, které potřebuješ.
Dostane se ti velkého ocenění jen za trošku ohleduplnosti.
Když tě někdo zapomene pozvat, stále zůstává tvým přítelem.
Spodní prádlo tě stojí 60 korun za 3 kusy.
Tři páry bot je víc než dost.
Nikdy ti na veřejnosti nepadá ramínko.
Prostě nevidíš, že máš zmačkané oblečení.
Každá věc na obličeji má svou původní barvu.
Stejný účes ti vydrží roky, ne-li desetiletí.
Holit si musíš (když chceš) jen obličej a krk.
Celý život si můžeš hrát s hračkami.
Břicho ti většinou schová široké boky.
Jedna peněženka, jedny boty stejné barvy, pro všechna roční období.
Můžeš nosit kraťasy bez ohledu na to, jak vypadají tvé nohy.
Můžeš si "upravovat" nehty zavíracím nožem.
Můžeš si vybrat, jestli chceš nebo nechceš knír.
Dárky pro 25 příbuzných můžeš nakoupit za 25 minut 24. prosince.

Cha cha XD

Cha, dneska sem u sebe v počítači našla jednu svoji hezkou fotku. Jenže uznejte že já a hezký fotky, to prostě nejde dohromady. Tak sem ji musela trošku upravit aby tak hezká nebyla :) No nepovedlo se mi to?

Jak je ten svět bláznivej

Všichni šílí, všichni všude šílí... Neustále vidíte někoho někam pospíchat, běžet.... I ty staré babičky utíkají jen proto, aby stihly ty pitomé tramvaje i přesto, že další jede za 5 minut.

Svět se prostě zbláznil!

Každý z nás se snaží dělat všechno ještě lépe než to udělal kdysi. Nepříjde vám že kdyby to šlo, staří lidé by byli přímo geniální? A oni nejsou... Jen co se dostanou do věku, kdy by se za geniální po svých životních zkušenostech mohli označit, příjde ztráta paměti, krátkozrakost... Zvláštní...

Chybami se člověk učí. Hmmm, ale jen vlastními, všimli jste si? Kdy jste se poučili na chybách někoho jiného? Já se přiznám, že jsem se ještě nikdy takhle nepoučila. Co mě je do chyb druhých? A zase, není to prostě zvláštní...? Proč to tak je?

Tenhle článek je vlastně úplně o ničem, jen se mi prostě v hlavě tohle všechno začlo honit, tak jsem to chtěla trošku odventilovat.

Hihi, to je ftipný :D

Určitě už jste slyšeli o takové té práci do školy, které se říká "Čtenářský deník". To má být takový ten text o knížkách z povinné četby. Víte jak já nenávidím slovo "povinný"?

Letos poprvé po nás čtenřský deník češtinářka chce. Měli jsme na pololetí cca 15 knížek (jestli kecám pardon, ale ten seznam sem shlédla jednou a usoudila že jí na to kašlu). Celého půl roku jsem si četla spoustu knížek. Takovým svým tempem knížka za týden. Někdy v prosinci jsem přečetla první knížku z PČ (povinné četby) Epos o Gilgamešovi Strašně se mi to nelíbilo, ale tak co. Dál sem si četla svoje až teď v úterý mi spolužačka půjčila další knížku PČ - Aeneas. Zapsala jsem tedy alespoň nějaké knížky do svého super čtenářského deníku (nikdy jsem ho nedělala, taže ani nevím jestli se má takhle dělat) a rozhodla se přečíst ještě pár těch povinných knížek :-!

A výsledek mé práce?

Název: Panenka
Autor: Joy Fieldingová
(*1954 Toronto) po ukončení univerzity se stala herečkou, působila na kanadských divadelních scénách a v televizi. Ambice ji zavedly do Hollywoodu, ale rozčarování urychlily její návrat domů. Po několika scénářích se pustila do psaní románů a rychle si získala nadšené čtenáře. Její knihy, jejichž hrdinkami jsou převážně ženy v okamžiku životní krize, se vyšplhaly na žebříčky bestsellerů a byly přeloženy do více než 25 jazyků. Mnohé se dočkaly filmového zpracování.
Vydalo: Ikar, 2005
Počet stran: 381
Obsah:
Hlavní hrdinka knihy, Amanda Travisová, je mladou a úspěšnou právničkou žijící v Palm Beach. Žije zcela odděleně od své matky a exmanžela Bena. Jednoho dne se však dozví, že její matka zabila v rodném Torontu zcela neznámého muže Johna Mallinse. S velkými výhradami se tedy vydá po devíti letech zpět do Kanady a pomáhá zde svému exmanželi zjistit, jak to vlastně s vraždou toho muže bylo.
Postupem vychází najevo, že John vůbec nikdy nebyl Johnem, nýbrž Rodneym Tureckem, bývalým manželem Amandiny matky. Z Rodneyho manželky Halyley se vyklube její ztracená dcera Lucy. Ačkoliv se Amandina matka, Gwen, nikdy nechtěla svěřit s tímto tajemstvím které odhalila, na konci příběhu celou pravdu své dceři sdělí a tak je vše objasněno.
Celým příběhem se proplétá znovuzrozená láska mezi Benem a Amandou.
Ukázka:
„Prosím,“ zaúpěla Hayley. „Děláte to ještě horší!“
„Váš manžel je mrtvý a moje matka ve vězení,“ připomněla jí Amanda. „Co by mohlo být ještě horšího?“
„Mohlo by,“ odpověděla prostě Hayley a svezla se do nohou nejbližší postele, Spenser okamžitě skočil vedle ní. Žena měla na sobě stejný měchově zelený svetr jako den před tím, a vlasy jí držely za ušima dvě velké spony. Nebyla vůbec nalíčená a její pleť byla bledá, téměř s nádechem do šediva. Přikývla, jako že se vzdává. „Nechci aby u toho byly děti,“ řekla tiše.
Poznámka:
Tahle knížka se mi líbila a to především proto, že jsem se v ní během příběhu setkala s mnoha různými teoriemi o identitě Johna Mallinse. Do poslední chvíle nebylo jasné jak to skončí. Četla se vcelku dobře, i když se našlo několik pasáží u kterých má člověk chuť prostě je přeskočit.


Název: Bohyně v domácnosti
Autor: Sophie Kinsella
Vydalo: BB/art s.r.o., 2007
Počet stran: 343
Obsah:
Samanta je šikovná londýnská právníčka, která nestojí o nic jiného, než stát se nejmladším společníkem ve své firmě. Jenže jednoho dne udělá chybu. Najednou se jí zhroutí svět a Samanta před svými problémy uteče na venkov. Zazvoní u nádherného domu, kde si ji spletou s hospodyní. Její zaměstnavatelé vůbec netuší že zaměstnali právničku s IQ 158 a Samanta nemá ani zdání o tom jak se třeba jen žehlí prád lo.
Samanta si však získá sympatie místního zahradníka Nataniela. Ten se jí snaží pomoci a zajistí jí „výuku“ v domě jeho matky. Ta Samantu postupně naučí všemu, co by měla správná hospodyně zvládat a do krásného Nataniela se zamiluje. Jenže ona stále nezapomíná na svůj nedávný život a pátrá po původu své chyby, která ji vzala kariéru. Přijde na to, že tato chyba vlastně vůbec nebyla způsobená jí. Vydá se tedy v převlečení do své bývalé kanceláře, ježe její utajení je odhaleno.
Během několika dalších dní se prošetřuje co se vlastně stalo a když vyjde najevo že Samanta vlastně nikdy žádnou chybu neudělala, je jí nabídnuto partnerství ve firmě. Jenže ona nabídku nepřijme a prohlásí že bude raději dále dělat hospodyni. O tuto kauzu se strhne pořádný mediální zájem. V jednu chvíli to vypadá že se Samanta vrátí do Londýna a splní se jí životní sen, avšak d okamžiku druhém je vše jinak a Samanta se vydává ze novým snem a novou budoucností společně s Natanielem.
Ukázka:
Nechci, aby tato pračka dále zahálela. Chci, aby to zatracené prádlo vyprala.
Nakonec popadnu krabici pomalovanou obrázky bílých triček, usypu z ní trochu prášku do malé nádržky nahoře a pro dobrou míru přihodím ještě trochu do bubnu. Pořádně přibouchnu dvířka. Co teď?
PRÁT? Doráží na mě pračka. PRÁT?
„No… co bys řekla!“ brouknu. „Tak ukaž, co umíš!“ Zmáčknu namátkou jakýsi knoflík.
Poznámka: Kniha byla zábavná, poučná a velmi čtivá.

Název: Marie Antoinetta
Autor: Michel de Decker
Vydalo: Alpress, Klokan, 2006
Počet stran: 243
Obsah:
Kniha je životopisem královny Marie Antoinetty Francouzské, dcery Marie Terezie. Je zde zaznamenán její život od narození, přes dobu kdy ji Francie milovala až po dobu, kdy byla nenáviděna a Francouzi si žádali její hlavu.
Marie Antoinetta byla krásnou ženou, avšak nacházela velkou zálibu ve večírcích a oslavách, kterými zruinovala královskou pokladnu. Její manžel Ludvík XVI. byl velmi zdrženlivým králem a tak se ani nesnažil jejímu rozhazování nijak zabránit.
V dobách jejich vlády se Francii žilo špatně, bylo málo peněz. Na konci svého krátkého živote je Marie obviněna z mnoha činů jako například sexuální hrátky se svým synem, či zpronevěřování francouzských peněz.
Ukázka:
„Poslední dopis, který Marie Terezie poslala dceři do Francie několik dní před svou smrtí, byl plný výčitek a varování.
Jako obvykle.
V dopise zhruba stálo: „Přeji si, abyste se vzdala příliš okázalých radovánek… Pokud s nimi neskoncujete, řítíte se do záhuby… Dobře vím, že život s tak velkým dvorem, jako je ten versailleský, je nudný a prázdný, ale věřte mi, že kdybyste jej neměla, přineslo by to mnohem větší nevýhody, než je drobné nepohodlí spojené s reprezentací, hlavně tam u vás, kde je lid tak živý…“
Poznámka:
Ačkoliv příběh velmi zajímavý, knížka byla pro mne naprosto nečitelná. Poctivě jsem ji dočetla do strany 159 a poté pokračovala s přeskakováním, jen abych se dozvěděla jak to skončí a v ději se při tom neztratila.


Název: Epos o Gilgamešovi
Autor: -
Vydalo: Klub přátel poezie, 1976
Počet stran: 126
Obsah:
Epos o Gilgamešovi, králi Kullaby, který přichází do města Uruku. Lidé v tomto městě si ale stěžují bohům a tak sešlou na zem krásného Enkidua. Ten s Gilgamešem svede boj který ale skončí nerozhodně a stanou se z nich přátelé. Spolu zažívají dlouhá dobrodružství při hledání nesmrtelnosti, ale bohužel Enkidu při jednom z nich zahyne. Gilameš tedy po tomto tajemství tápe sám. Když se Gilgamešovi podaří najít rostlinu, která by mu měla zajistit nesmrtelnost, je mu odebrána hadem. Gilgameš přijde na to, že i když je stále smrtelníkem, bude žít věčně díky hradbám které nechal kolem města Uruk vystavět.
Ukázka:
„Padnu li já, - tak zajistím sobě jméno.“
Poznámka:
Knížka nebyla tak čtivá jak jsem doufala a vcelku mi vadili chybějící řádky a zbytky tabulek v textu. Když se ale zamyslím, kniha až tak špatná nebyla.

Název: Mrazivý chlad
Autor: Sandra Brown
Vydalo: Ikar, 2005
Počet stran: 407
Obsah:
V Americe, v malém horském městečku Clearly v němž se tento příběh odehrává, se dějí divné věci. Přichází největší sněhová bouře všech dob. Hlavní dějovou linií jsou vraždy místních čtyř mladých dívek a žen. Nový šerif v tomto městečku si v případě neví rady a neumí se při vyšetřování pohnout z místa. Jeho žena je mezi tím uvězněna v horské chatě na hřebenu nejzrádnější hory okolí s podezřelým v případě vražd.
Do města přijíždí FBI aby ztracenému šerifovi s pátráním po masovém vrahovi pomohla ale místo dopadení vraha se jim podaří přijít na mnoho úchylek a tajemství zdejších obyvatel. Konec je vcelku nečekaný, neboť během příběhu se poukazuje na mnoho hrdinů jako na potencionální zabijáky. V posledních dvou kapitolách však zjistíte že vrahem je naprosto nenápadný lékárník, který prostě našel vzrušení v zabíjení.
Ukázka:
Ty různé bolesti byly vlastně jeho přáteli. Bez nich by mohl přejít do stavu euforie, natáhnout se, položit si tvář na sníh a umřít.
Poznámky:
Z uvedených knížek se mi tato zatím líbila nejvíce. Četla se skoro sama, příběh byl poutavý a záplatky nebyly jasné od začátku.

Název: Děvčátko
Autor: Dorothy Koomson
Vydalo: Domino, 2007
Počet stran: 398
Obsah:
Hlavní hrdinka Kamryn je smířená se svým poklidným životem a vysokým postem v redakci úspěšného britského časopisu. V den svých narozenin jí ale přijde dopis od dávné přítelkyně Adele, která umírá na rakovinu a prosí ji aby se postarala o její dcerku Tegan, kteréžto otec je Kamrynin bývalý snoubenec.
Kamryn si vezme Tegan k sobě a zažívá strasti novopečené maminky šestileté rozpustilé holčičky. Zamilovává se do svého nového šéfa Luka, kterého Tegan zbožňuje. Problém ale nastane, když se na scéně objeví Teganin otec Nate a Kamryn najednou neví kde jí hlava stojí.
Po delších peripetiích s adopcí je ale Tegan svěřena do Kamryniny péče i se souhlasem Nate a její život se stane růžovým když si konečně přizná že její životní láskou nebyl Nate ale Luk.
Ukázka:
Opřela jsem se o vozík, očima pročesávala přeplněné regály. Situace vyžadovala nějakou akci. Každá uplynulá vteřina ve mně zažehávala jiskry nejistoty. „Pamatuješ, jaký jsi používala šampon?“
Poznámky:
Tak tato knížka byla možná ještě lepší než předchozí. Oddechový děj. Chvílemi mi bylo hlavní hrdinky až líto za to, jak rychle a nečekaně vpadla do úlohy dvou rodičů v jednom.

Název: Ženy
Autor: Charles Bukowski
Vydalo: Pragma, 1995
Počet stran: 318
Obsah:
Knížka Charlese Bukowskiho vypráví život postaršího básníka Henryho Chinaskiho. Jeho básně jsou plné žen, alkoholu a bohémského života který vede. Chodí od jedné ženy k druhé, popíjí s nimi alkohol a vede sexuální život.
Ukázka:
Přemýšlel jsem o rozchodech, o tom, jak jsou těžké, ale že obyčejně hned, jak se rozejdete s nějakou ženou, potkáte další.
Poznámky:
Tuhle knihu jsem měla doporučenou od starších studentů naší školy. Četla jsem ji leda tak ve vaně, jelikož jinde sem se k tomu nepřinutila. Přišlo mi že děj se stále dokola opakuje.


Název: Hrdý Budžes
Autor: Irena Dousková
Vydalo: Petrov, 2002
Počet stran: 168
Obsah:
Příběh vypráví malá osmiletá holčička Helenka, která žije v poválečném česku. Strašně by si přála žít v Praze, jenže její maminka Kačenka s nevlastním tatínkem Pepou mají angažmá v Ničínském divadle. Vypráví o příhodách u babičky v Zákopech, svých příhodách při návštěvách Prahy a o výletech v české přírodě.
V jejím deníku je zachycen život dětí té doby. Helenčiným hrdinou je Hrdý Budžeš o kterém děti čtou básně při různých oslavách. Na konci svého deníku ale přijde na to, že žádný Hrdý Budžeš neexistuje, nýbrž děti v básničkách čtou „hrdý buď žeš“.
Ukázka:
Už jsem úplně ve Vánocích, sice budou ještě za strašně dlouhou dobu, asi za čtrnáct dní, ale já už na ně pořád myslím. Jenom mě mrzí, že Kačenka je na mě ještě zase už mrzutá a to se mi před Ježíškem zrovna nehodí, aby si nemyslel, že nějak moc zlobím, když já nezlobím, jenom mám všelijaký nedorozumění.
Poznámky:
Moc se mi líbil styl jakým je kniha psaná. Byla mi doporučená od mojí sestry, které to na hodině předčítala profesorka Kubíčková. Následně jsme ji koupili mamce k Vánocům a mě se zalíbila.

Název: Děti osudu
Autor: Elmar Bereuter
Vydalo: Praha, 2006
Počet stran: 384
Obsah:
Smutný příběh, odehrávající se ne až tak dávno, o dětech, které byli prodávány každé léto na práci do Švábska. V knize jsou popisovány velké rozdíly mezi rodinami které si děti kupovali.
Do jedněch rodin se děti každé léto na práci velice rádi vraceli a jiných rodin se tak báli, že si statkáře na trhu označovali křížky na záda, aby ostatní děti věděli, kam se mohou dostat.
Ukázka:
Kašpar měl divoký hlad a začal do sebe cpát z hrnku polévku, dokud do něj Vincent nestrčil loktem a nenaznačil že má jíst pomaleji.

A abyste věděli, připadám si naprosto ženiálně.