Můj momentální stav

... je velice mizerný. Už třetí den mě bolí hlava, kašlu, cítím jak mám něco v krku, mám rýmu a slzí mi oči. Kdykoliv se zvednu z postele, zatočí se mi hlava.

Je mi prostě na nic, kdybych to tak měla shrnout. Tak vám posílám aspoň maličkou pusinku, ať je aspoň vám dobře.

100 věcí o mně

Jednou za čas si tenhle dotazníček vždycky aktualizuju.

___Základní Info O Mě___

1. Celé jméno: Viktorie Babejová – Kmecová (dvě příjmení není až tak moc, počkejte až se provdám)
2. Přezdívky: Vikouš, Vikinka, Vikísek, Viki, Kika, Vikúň, , Torka, , Viktorka, Clair (Klér), Kléruš, Klérinka, Mikina, Svetřík, Vikša, Vickee, Viktor, Vik (jako mužsky)...atd… Je jich strašně moc J
3. Narozeniny: 21.dubna
4. Místo narození: Snad jediná porodnice v Banskej Bystrici
5. Znak zvěrokruhu: Býk
6. Pohlaví: Žena
7. Třída: kvarta (devítka)
8. Škola: Gymnázium Nad Kavalírkou – říká se, že je ta škola strašně úchvatná a když si to tak vezmu, záleží na tom?
9. Funkce: Ehm, mno… Zástupkyně ředitele na HO a tam to asi končí
10. Město: vesnice - Kyšice
11. Celé nick jméno: Vážně všechny? Ne, to radši ne….

___Podoba___

12. Barva vlasů: Ten kdo mě zná, moc dobře ví že je to zapeklitá otázka. Momentálně ale hnědá a blonďatý melírky do toho.
13. Délka vlasů: Těsně nad ramena?
14. Barva Očí: Hnědá… Jako 80% švýcarská čokoláda.
15. Hlavní rys: Hlavní rys? Co to je?
16. Výška: 167cm, jsem o tom přesvědčena.
17. Jizvy? Momentálně žádných nevím…
18. Brýle? Kdysi jsem je měla, teď je nemám, ale chci je J
19. Piercing: Kdysi jsem chtěla, teď už mě to ani nějak neláká. Mám jen druhou dírku v uchu.
20. Tetování: Taky jsem chtěla, ale taky už nechci. Možná jen nějakou růžičku někam.
21. Pravák nebo levák: Pravák, ale jsem levá jak poleno.

___Moje „Poprvé“___

22. Můj první nejlepší přítel: Heh, to už je hodně dávno, ani nevím…
23. První cena: Vidím to na něco na táboře, nebo ve škole.
24. První sport kterému jsem se věnovala: Závodně tancování. První a poslední sport…
25. První domácí zvíře: Náš pejsek Max, máme ho furt.
26. První dovolená: V zahraničí to bylo Chorvatsko? Asi… Bylo mi hrozně málo.
27. První koncert: Koncerty nejsou moje parketa. Takže ledajak školní kapely.
28. První láska: Jako opravdová? Myslí se asi typu „Honzíku, mám tě ráda“… Jo, tak přesně do jednoho Honzíka jsem byla zamilovaná ve školce.

___Oblíbené___

29. Film: Do naha!, Marie Antoinetta, Pomáda, Básníci (všechny díly)…
30. TV pořad: Na telku moc nečumim.
31. Barvy: Zelená, červená, oranžová
32. Rapper: Tak vzhledem k tomu že znám snad jedině jeho, tak furt vede Eminem
33. Skupina: 100 zvířat, Morčata na útěku, SOAD, Green Day, Divokej Bill…
34. Písnička: Dear Mr. President (Pink), Happy Together (The Turtles) a je jich ještě víc.
35. Přítel/kyně: Největší zlato je Kačenka a prostě Kačenka a myslím že o nás dvou to všichni vědí J
36. Sladkost: Čokočokočokočokoláda
37. Sport: Fotbal, volejbal, tanec… Nenávidím basket a florbal.
38. Restaurace: Tak oblíbenou nemám, já jím ráda… kdekoliv
39. Oblečení: Džíny a nějaký tričko nebo tílko.
40. Obchod:Ehm, tak to taky asi nemám.
41. Předmět ve škole: Když si to vezmu kolem a kolem, baví mě všechno. Já mám problémy jen s profesory a jejich výukou, ty předměty sami o sobě jsou fajn.
42. Zvíře: Nemám ráda zvířata, ale když už, tak miluju žirafy!
43. Knížka: Asi všechny co se mi líbí… Hodně od Sheldona, potom čtu Pottera, a další různé věci. Prostě co mi příjde pod ruku… Ale ta opravdu nej je Hněv Andělů (Sydney Sheldon) a Malý princ
44. Časopis: Moc je poslední dobou nečtu, ale tak samozřejmě že Bravíčko a Dívka
45. Boty: Moje malé milované Conversky

___Právě teď___

46. Pocit: Nuda? Láska…
47. Potřeba: Jednoho mého milovaného človíčka.
48. Jsem s: -ama (jako sama)
49. Jím: Nejím
50. Piju: Npiju
51. Dělám: Píšu a zpívám si
52. Online? Jako vždycky
53. Poslouchám: Hudbu, že by?
54. Myslím na: toho samého milovaného človíčka, kterého mám potřebu.
55. Chci: být s ním a jenom s ním, tomu se říká závislost.
56. Koukám na: tenhle text
57. Mám na sobě: tričko na spaní a kalhotky. Není to vysoce sexy sdělení?

___Budoucnost___

58. Děti? Chci mít strašně moc dětí. Úplnou spoustu. Strašně moc holčiček a ještě víc kluků. Jen teda sehnat věrného manžela, který by tolik dětí chtěl.
59. Svatba? Bude… nejradši bych ze sebe udělal vdanou paní už teď, ale tak. Snad do těch 18 ještě dokážu počkat. I když mám vážně takové nutkání v 16 otěhotnět, abych se mohla vdát a zároveň stihla tu velkou spoustu dětí.
60. Místo, kde chci žít? Nejlepší by bylo v nějakém krásném velkém, ale útulnm, baráčku někde v Anglii.
61. Auto? Auto můžu mít klidně, ale asi i osobního řidiče, protože žádný blázen by mi u zkoušek řidičák nedal, takže…

___Ten, s kým chci chodit, by měl mít___

62. Barva vlasů: Když si to tak vezmu, tak jakou chce, ale tak… Mám slabost pro bruneťáky.
63. Délka vlasů: Krátký, dlouhý, polodlouhý… Není to jedno?
64. Barva očí: Hlavně ať jsou pěkné J Myslím ty oči. Ale tak zase všichni víme že ujíždím na hnědých a zelených. Jenže na druhé straně všichni dobře víme, že pouze málo mých „objevů“ mělo hnědé vlasy a hnědé oči.
65. Výška: Ehm, vyšší než já, ale nad 210cm asi nejdu.
66. Roztomilý nebo sexy? Roztomile sexy… Ne, všichni víme že na roztomilosti přímo ujíždím. Co je roztomilý, to je hezký a co je hezký, to je moje.
67. Líbat nebo dívat? No, tak nějak přiměřeně oboje.
68. Objímat nebo líbat? Líbat a při tom objímat…
69. Oblečení: Tak, nemusím velké hiphopery, ale i ty přežiju. Každopádně miluju když to tomu klukovi prostě sedne a sluší.
70. Hravý nebo vážný? Já jsem hravá, nesnesla by kdyby můj kluk byl nějak extrémně vážný.
71. Romantický nebo přirozený? Romantiku miluju, ale proč by někdo nemohl být přirozeně romantický?
72. Tlustý nebo hubený? Nemusel by vážit ani 150kg ani 40kg, prostě tak nějak akorát.
73. Něžný nebo vášnivý? Podle toho kdy, kde…
74. Přelétavý nebo snadno se vázající? Já jsem přelétavá a zároveň se snadno vázající, to není žádná novinka. Můj naprostý ideál by mě měl hlavně v tomhle zklidnit a pak už je mi jedno jaký bude on.
75. Zábavný nebo nudný? Kdo by chtěl někoho nudného?
76. „Dělač problémů“ nebo „Pan Tichý?“ Dělač problémů, ať si k sobě sedneme… I když na druhé straně, možná lepší Pan Tichý, někdo v páru klidný být musí.

___Už jsem někdy?___
77. Políbila cizího člověka: Jako že bych jen tak šla a začla se líbat s neznámým hošanem na Václaváku? Ne, to nedělám. Ale cizího člověka, jako že jsem věděla akorát jeho jméno a nic víc, to jo.
78. Pila alkohol: Kdo nepil?
79. Kouřila: A kdo někdy nekouřil?
80. Utekla z domu: No, pokud vím, neutekla. Ale uvažovala jsem o tom hrozně moc krát.
81. Něco si zlomila: Ehm, já jsem hypochondr J
82. Měla sex: Tak trošku moje věc, ne? Ale tak… Myslím že většina alespoň tuší pravdu. I když jsou lidé, kteří by řekli opak.
83. Zlomila někomu srdce: Jo, myslím že spoustě lidem, stejně jako spousta lidí mě.
84. Pohádala se s někým: Hrozně mockrát. Hádky mám ráda, nabíjí mě.
85. Plakala když někdo umřel: Nepamatuju si na to, že bych někdy nějakou smrt vnímala.
86. Plakala ve škole: No, párkrát už se to stalo.
87. Někoho zabila: Co myslíte? Jasný že ne.
88. Zamilovala se: Zamilovaná jsem třeba právě teď.

___Věřím v___

89. Bůh: Ne a ani mě to nějak neláká.
90. Zázraky: Občas, podle situace.
91. Láska na první pohled: Já se většinou zamiluju na první pohled.
92. Duchové: Ani moc ne, proč by tu zůstávali?
93. Mimozemšťani: 100%, já jsem jedna z nich.
94. Druhé já: Podle mého něco takového je. Já mám svých druhých já spousty.
95. Nebe: Podle toho v jakém slova smyslu.
96. Peklo: Jsem pekelný obyvatel.
97. Andělové: Nevim, nevim… Ale jo, asi jo… ale spíš takoví ti… No prostě ne svatozář a tak, ale spíš andílek s ďáblem v těle.
98. Polibek na prvním rande:Většinou se mi to jinak ani nestává.
99. Horoskopy: Ne že bych jim úplně věřila. Spíš se jim ráda zasměju a tak.

___Pravdivá odpověď___

100.Je tu někdo, koho bych chtěla, ale vím, že ho mít nemůžu?
Jo, jeden takový by se tu našel L

Zkurvený Vánoce

!Tak fajn, lehce se zamyslíme nad významenm Vánoc. K čemu vlastn jsou? Pečeme cukroví, zdobíme stromeček, dáváme si dárečky, jsme celá rodina spolu, máme pohodu, bývá veselo, koukáme se na pohádky... Jenže tohle všechno sou kecy... Cukroví sice pečeme ale je s tím víc starostí než radostí a stejně to cukroví nakonec nikdo nejí. Zdobíme stromeček, ale vždy se u toho zdobení pohádáme, protože jeden chce stromeček takový a druhý makový. Dáváme si dárečky, které stejně zkončí někde na polici. A k čemu se vlastně dávají dárky jenom takhle jednou do roka? Nebylo by hezčí jednou za čas své přátele nějakými dárečky potěšit? A ne to dělat z povinnosti, že jsou Vánoce. Jsme celá rodina spolu, ale pouze jeden jediný večer. Tak k čemu to ten večer je? Ani ne celý večer, pouhých několik hodin... To rodinu nestmelí. Máme pohodu, to teda... Žádná pohoda se nekoná... Všechny ty před tím vypsané vánoční činnosti zaručují, že žádná pohoda nebude. Bývá veselo... Příjde vám vesele když chytne vánoční stromeček nebo tátova košile? Je veselé když se jede se strejdou na pohotovost, protože spolkl kost? Nebo je snad veselý ten pvánoční úklid??? A to koukání na pohádky... Baví vás koukat se již po x-té na Mrazíka, Tři oříšky pro popelku, Pretty Women, 101 dalmatinů a další každovánoční pohádky? Mně teda NE!

Lépe řečeno, sečteno a podtrženo, jsem asi pesimista, ale Vánoce pro mě rozhodně nejsou svátky klidu, míru a především pohody. (Slogan předloňských Vánoc na naší Vánoční akademii)

Ale i přes to všechno Vám přeji veselé Vánoce, klidné prožití vánočních svátků, ještě veselejšího Silvestra, krásné vykročení do nového roku a stejně tak krásný i celý příští rok.

Moje drahé tetování

Ti co mě znají moc dobře vědí, že se strašně ráda nechávám od kohokoliv pomalovat. Tady je několik mých posledních tetování.

Začínáme zcela nevinně pár obrazci na zádech - myslím že čeština v pondělí? Tipuju... To si Peťa jen tak hrála. Už se jí nechtělo psát si se mnou na nás papír určený k drbání a tak si začla kreslit na moje záda. Asi mě hold dobře zná a ví že je mi úplně jedno co mám na sobě. Ať už se to týká vlasů, zad, rukou a nebo oblečení. Hold jsem ji prostě chtěla nějak zabavit, tak mi nevadilo co mi s těma zádama provedla.

Trošičku pomalovaná ruka. Nevím jestli občanka nebo čeština.Takhle sem obdržela moje nejoblíbenější zvířátko, žirafku na občance. Takhle nějak mi Péťa o občance pomalovala krk.

Fooootky XD

Tak jo, už sem si pár fotek vybrala. Jako abyste třeba věděli s jakýma lidma já se stýkám :)

Tohle jsou kluci z naší třídy na třídním výletě. Foceno na Ještědu. Sice tam toho moc nevidíte, ale mě ta fotka prostě příjde pěkná a když si vezmu že je to foceno mobil, tak se mi zdá že sem šikovná. Oni si prostě vzali dvě lavičky a šli si sednout k výhledu. Magoři...

Další je Marty. Skvělej člověk, mám ho ráda, jen občas... Občas mě prostě dokáže neskutečně moc nasrat. Kdykoliv sem potřebovala, pomohl mi, seznámil mě s plno lidma (to je tak, když někdo zná polovinu Prahy). Vždy si někde sedneme na lavičku a popovídáme si. Strašně miluje, když může někoho zlít vodou z takový tý lahve Rajec. Věčně má v ušíc sluchátka... Poslední dobou se nějak moc nebavíme a to mě docela štve, ale tak co. Buď se to nějak vylepší a nebo můžu s klidem v duši prohlásit, že sme si nikdy neprovedli nic zlýho a že ho prostě mám ráda :)

Tohle sem já s klukama od nás ze třídy - někdy kolem dubna, května. Model Kuba, já, pohodář Tomáš a totální vyhul Matouš :) Sou super a vždycky si s nima užiju hrozně moc srandy. Obzvlášť miluju když mě Kuba nosí na zádech, Tomášovu kedlubnu a naše chození po chodbě "nohu na nohu" a Matoušovi hlody v každé situaci. Tohle je jedna část naší třídy bez který už si to tady ani neumim představit. Tomáš s Matoušem jdou od nás příští rok pryč a zůstane mi jen Kuba. Ale ani to že odejdou snad nebude znamenat že bychom se totálně rozešli. My sme stálá parta a nás už se nikdo nezbaví :) A pokud někdo chce, má hold smůlu.

Další fotka sem já se Sáďou. Někdy loni na Klamovce. Taky fajn kluk. Někdy je teda dost nabubřelej a nepříjemnej, ale když má zrovna veselej den, tak nejvíc pohoda... Má fajné dready, který mám neustále chuť ušmiknout :) A když už sem u toho... Nevíte náhodou, proč všichni zrzci nosí většinou oranžový oblečení? Nepříjde vám to tak trochu ujetý? mě teda občas docela i jo. Třeba takovej Sáďa když do školy příjde v oranžovym tričku, tak svítí na sto mil daleko. Ale tak, nevypadá to špatně že jo... To neříkám, jen že mi to příjde prostě a jednoduše ujetý. Takže právě teď vyhlašuji den "Zrzků bez oranžové". A pokud večer v Praze potkám nějakého zrzka co to bude porušovat, tak se na něj asi budu muset hrozně pohoršeně dívat.

A poslední fotka je David, taky někdy... Ehm... V květnu? Já o něm nějak nemám co říct. Je fajn, je s nim sranda, je i chytrej (což je u nich v ročníku řekla bych docela zázrak), má dobrý názory... Akorát teda jako... Občas fakt nevim co se mu honí hlavou. Štve mě že se teď nějak ani nezdravíme, ale tak co. Život je život... Sem docela zvědavá na to, co z tohohle hooodně pěknýho kluka jednou bude. (Mimochodem, hodlá si jednou vzít nějakou bohatou ženskou, tak kdyby nějaká z takových měla zájem :)).

To je pro dnešní den asi všechno. Záplava pro většinu naprosto cizích kluků, ale tak co :) Příště dám fotky několika holek - pro pány.

Nemůžu si pomoct

Já si slíbila že sem nebudu dávat žádné fotky a tak, ale život je změna. U kámošky na blogu jsem našla fotku jednoho kluka od nás ze školy a prostě si nemůžu pomoct.

To je David kdybyste nevěděli (což pochybuju že kdokoliv věděl). On mě hrozně sere kdybyste náhodou taky nevěděli. Já si na něj sehnala číslo, já se ztranila abych ho měla. Dám to číslo kámošce a ona s nim pak začne chodit.... Rozejdou se a já doufám že teda jako konečně něco... Ne, on začne chodit s druhou mojí kámoškou. Fakt na pytel. Ale tak, on jednou zmoudří a i mě přestane přehlížet :P

Ne, dělám si srandu. On je to prostě takový zlatíčko. Je s nim prdel a je to ta největší školní drbna spolu s jeho kamarádem Šimonem. Bez nich bych věděla možná tak polovinu všech informací co o naší škole a lidech na tý škole vim. Sice by to bylo furt dost, protože já mám svoje mafiánský kontakty všude, ale nevěděla bych všechno jako teď.

A když už jsem u toho, tak mi přišlo vhodné dát sem i svůj nádherný obrázek. Sme měli zeměpis s jednim hudebkářem, který nám pusil film, sednul si do zadu a spal. Tak jsem si udělala účes ála naše bývalá češtinářka a holky mi přidělaly fousky. A vznikla z toho krásná čičinka. Když sem pak šla takhle po chodbě všichni na mě koukali jako kdybych snad byla nějaká divná. Ale tak co, ať si koukaj, já svoji identitu neskrývám.

A mě to nějak začalo bavit, takže jdu asi najít ještě nějaké fotky a hodit to sem :) Ale to až někdy jindy...

Tak nějak lidské bytosti (ehm, ženy?)

Ani nevím co chi psát, jen prostě takové to volné psaní co se pak hrozně blbě čte, ale píše se přímo skvěle. Včera mě Arwen osočila, zase nevím z čeho... Jsem kráva, fajn. Dneska jsem si pustila karaoke co mám z Braconu od Ginny a začla mi hrát písnička Šaman od Kabátů. Jak na potvoru jsem si zrovna v tu chvíli četla článek od Timí o Filipovi. S Filipem jsem si v tu chvíli zrovna psala a Dáda tam psala i o Arwen - přesně té samé o které jsem před tím přemýšlela. Mimochodem spojitost mezi Timí a Šamanem? Právě na Braconu nám to naprosto úžasně zazpívala... Fakt ty jo, nevim... Mám z toho všeho takovej nějakej divnej pocit.

Do toho jsem zašla na blog k Steeli a tam si četla a četla a četla... Řeknu vám... Tu holku vůbec ale vůbec neznám. Viděla jsem ji dvakrát v životě, na těch dvou srazech s ní chvilku mluvila. Ale že bych ji znala? Ani minimálně. Ale ta holka se mi hrozně líbí. Nevím, prostě i mezi bandou pošuků z HO (pardon, ale jak jinak byste nás nazvali?) si dokáže udržet to svoje a furt a furt. Mě se prostě líbí.

Zase mě ti lidé z HO nějak vzali.. Šílený...

Report ze sobotního srazu

Fajn, fajn, fajn… Řekla jsem si že bych mohla napsat po dlouhé době něco a můj výběr padl na report.
Pro mě sraz začal dá se říct v pátek večer, kdy jsem si naprosto náhodou začala psát s Bellou, která mi začala líčit co všechno si připravila a vyrobila a já zjistila že nic kromě sebe nemám . Po domluvě s ní že mi přinese hábit a já nevím co všechno a s Bladerem který mě posílal spát, jsem se vydala do postýlky.
Ráno zvonil budík v osm hodin. Nenávidím vstávání v sobotu, vážně mi vadí. Umyla jsem se, nasnídala (mamka mě bez snídaně nechtěla pustit, i když ví že nikdy nesnídám), vyčistila zuby, oblíkla (ehm, teple), obula skvělé boty do terénu (rozuměj kozačky na podpatkách), sbalila krabici kapesníků a vydala se na autobus. Někdy kolem 10 hodiny ranní jsem dorazila na Hradčanskou, odkud jsem dojela do Holešovic, kde jsem vyzvedla Bladera s Mikem (cha cha, musím se pochlubit že Blader o mně nevěděl ) a následně Steeli (Stay – pro ty co si ještě nezvykli). Společně už směr hlavní nádraží.
Tam se na mě vyřítila Bella se spoustou informací a údajů a já nevím čeho (ničemu jsem sice nerozuměla ale to jí neříkejte), pak za mnou přišel Argí, který mě zatočil ve vzduchu takovým způsobem, že moje dezorientace trvala až do doby, než jsem se asi deset minut na to vydala s Freyou pro láhev Bonaqui. Bylonás tam hodně a spoustu, ale nechtějte po mně abych vypisovala kdo všechno, protože to vážně netuším. Na Sus a Hedvičku jsme šli čekat před nádraží. Po několika dalších okamžicích jsme konečně vyrazili směr obora Hvězda. Už na Muzeu v metru se nám podařilo ztratit Dereka s pár studentkami (Ooo ), ti si nás ale velmi brzo našli. V autobuse z Hradčanské na Vypich bylo sice dosti narváno, ale i to jsme přežili. Menší zmatky při zjištění že nevíme kde je naše startovní místo – altánek, byly zapomenuty díky Filipově hlášce (mě do telefonu) „To by mohla najít i ženská“.
Rozdělili jsme se do skupinek, CPčka dostala svoje role, povyměňovali jsme si své osobní údaje (jméno, ročník, kolej) – vím že tam pár lidí prohlásilo něco vtipného, ale co, to se zeptejte jinde. No a pak se šlo konečně na věc. CPčka se rozdělila do několika stanovišť a jelo se XD. Mě nejvíce dorazilo, že ze čtyř skupinek které hádali moji krásnou a lehkou hádanku, byli dvě které totálně nevěděli co dělá kouzlo Impeimento a další jedna která jen tušila. Vážně jsem z některých myšlenkových pochodů našich studentů docela padala na hubu ( - ehm, ústa?)(smíchy). Z LARPu vám toho bohužel moc nepovídám, to musí povyprávět někdo kdo poznal celý děj a nejen svoje stanoviště . Když si to všichni obešli, vydala jsem se spolu s Derekem, Mikem, Bladerem a snad ještě Hadem hledat cestu zpět. Chviličku jsme v oboře bloudili a již za skoro úplně tmy jsme dorazili k altánku.
Závěr LARPu, no to taky asi nechám na jiných, neboť mě zajímala především moje démonská bitka s Teodorem W. Kailym (mimochodem, čím sem tě mohla praštit klouby, že mě ještě teď bolí?). Každopádně vím že ten ujetý Francouz je v pytli, protože… No prostě je 
Všichni jsme se z obory sbalili a vyrazili hledat nějakou prázdnou čajovnu, neboť naše „Duhovka“ nás vyšplouchla (dostali jsme o tom hlášení od našich špehů „Duo Argent @ Draken“). Po dlooouhém a předlouhém hledání jsme zakotvili někde mezi IP Pavlova a Karlákem (ten Word mi to stále opravuje na Karlíka a nechápe že žádnou továrnu na čokoládu nechci), popravdě už ani nevím jak se ta čajovna jmenuje.
Rozdali jsme si překvapeníčka (aaa, můžu já za to že jsem tak strašně nenažraná?) a objednali něco k pití a jídlu. Čajovnice byla přímo PŘÍJEMNÁ (rozuměj že jsme jí po chvilce měli plné zuby). A postupně se začalo odcházet a odcházet… Já se dostala domů někdy v půl dvanácté, s lehkými abstinenčními příznaky po několika lidech z této pochybné komunity s názvem HO – mimochodem HOlidi, kdybyste nevěděli z blogu SR.
A když už jsme se i já dokopala k reportu, tak honem rychle přidávejte fotky a neříkejte že žádný nejsou, protože já vím že na mě ten blesk v čajovně blýskal úúúplně furt.

Informatika

Ty jo, zase tady sedim na informatice a budu tu sedět ještě strašně moc dlouho. Minulou hodinu jsme psali čtvrtletku a teď se opravuje, jaj... Já ten Front Page strašně nenávidim, je hrozně nudnej :-! A náš profesor na informatiku je taky teda dost nudnej. Ještě musim minimalizovat tohle okno pokaždý když se ke mně blíží, aby si nemyslel že ho vůbec neposlouchám.

Kdyby alespoň trošku mluvil o něčem zajímavym, nebo měl zajímavej hlas, nebo on sám BYL zajímavej. Jenže to on ne...

Kecá o písemkách, hlas má uspávající a on je šíííííleně starej :-! Já chci odsud prostě pryč. Tohle je na smrt. Vůbec nechápu proč se ta škola snaží umučit nás. A končíme až 9:20!!!

Super a už ne tak úplně super XD Nechápu...

Tak jo, měla jsem připravený v hlavě naprostě skvělý a úžasný článeček který bych sem dala, protože se šíleně stydím za to že nic nepíšu a tak... Jenže pak jsem prolezla blogy asi všech mých známých (ne dobře, to bych rozhodně nezvládla, protože v dnešní době má blog vlastně skoro každý a já znám velkou spoustu lidí) a nějak se mi ten článeček vykouřil z hlavy- hrozný.

Tak třeba shrnu co se mi stalo a co sem dělala poslední dobou... V pátek měla ségra 18ctiny, takže jsme trošku v Praze slavili. Byla prdel, Tomáškovi hlody ohledně občanky, Borisovejch asi tak 60 piv a 20 paňáků :D (to pochopí asi jedině zasvěcení)... Pak ten dementní revizor a Julča s Dádulí ve tři ráno v tramvaji když mají spát u Dády? No prostě jsem tak úplně všechno nestíhala. Ale můj součet? Dvě tequilli - na jednu mě na bolavém koleni odprosil Alan (bráškovi přece nemůžu říct ne, ne?) a tu druhou... Ani už nevím jestli mě na ni Matěj prosil, nebo sem si ji dala sama, každopádně byla i druhá XD Připadám si hrozně svatě že jsem měla jenom tohle XD

Každopádně po oslavě jsem prospala dá se říct celý víkend a furt bych klidně ještě spala. Včera jsem jela z nevím jakého důvodu rovnou domů, kde z nevím jakého důvodu nikdo nebyl, takže jsem vlastně domů jela naprosto zbytečně XD Ale tak, alespoň jsem si stihla poklidit pokoj což beru šíleně pozitivně... XD No a dneska klasika, teda na tek úplně klasika, ale naprosto klasicky se mi zavírají oči.

Jsem šťastná že jsem sem napsala něco i když vlastně vůbec nic a jdu spát... Do hajan... A jak mi dneska řekl Fíja že říká Veron - přeju si dobrou noc a krásné sny XD

Jak mi říkají?

Občas se docela podivuju, kolika osloveními, jmény či přezdívkami jde mluvit na jednoho jediného člověka. Abych tak shrnula co si pamatuju jak mi kdy kdo řekl..

Viki, Kika, Vikúň, Vikouš, Tork, Vikinka, Viktorka, Clair (Klér), Kléruš, Klérinka, Mikina, Svetřík, Vikša, Vickee... A bla, bla, bla... A to sem napsala jenom ty co mi šli vážně na mozek...

K čemu je takovejch hrozně moc jmen a přezdívek? K čemu? Nestačí každýmu říkat jedním jménem? Proč to musí být tak složité...? Já nevím jo, ale jsou prostě lidi který nemaj paměť na jména (ehm, ehm - tím mám na mysli samozřejmě sebe) a ještě když každýho pojmenujete deseti jmény, pokaždé o něm mluvíte tím druhým než tím před tím a já si to pak mám pamatovat...? No to teda ne, s tim se rozlučte...

Od teď si budu pamatovat maximálně dvě jména (přezdívky) jednoho člověk, víc ne... Smůla :P

Umřu, vážně umřu

Víte jak nerada sem já nemocná? Nemám co dělat, prostě se nudim. Dneska sem dopsala výklady (nebo alespoň ty co jsem nutně dopsat potřebovala), potom jsem pročetla celou debatku, zkompletovala část seznamu kouzel, zkoukla od začátku do konce školní stránky, prošla strašně moc hafex blogů (ať už dobrejch a nebo šíleně špatnejch). Udělala jsem vážně všechno.

Už i plánuju svoji svatbu, která bude v listopadu někdy... Tak vás všechny zvu. Co jsem ještě udělala...? Jo, zkoukla 8 dílů Čarodějek - ne že bych je neznala totálně moc zpaměti, ale nevadí. Vypila sem už 6 hrnků čaje a teď slyším taťku jak se ptá mámi, jestli mi nemá udělat cibulovej čaj.

Pily jste to někdy? To je vážně humus, to ste ještě nezažili... To už se radši budu takhle kousat nudou ještě několik dní. Ale víte co je nejhorší? Moje nemoc je vždy nejvíc nesnesitelná tak kolem 3-4 dne a já mám teprve první... Takže asi super duper umřu...

Nemoc

I když zítra začínají krásné čtyřdenní prázdniny, nemoc si nevybírá. Já prostě lehla doma v posteli. Šíleně mě to štve... Nenávidim čaje, musim je pít... Nenávidim nuda, nudim se... Nenávidim když mi něco je, je mi něco... Nenávidim když ležim v posteli a někdo je doma, ležim v posteli a někdo doma vážně je...

Já prostě nenávidim když sem nemocná, tak proč musim být nemocná? Vážně mě to deptá! Asi se ze mě stane velký EMO.

Jsem nebo nejsem normální?

Víte na co jsem přišla?Že já jsem možná zcela normální člověk, jen všichni ti lidé kolem mě mají k normálnosti moc daleko.

Chodím na Gymnázium Nad Kavalírkou... Taková jedna škola někde v Praze 5. Momentálně teda navšťevuju kvartu, což je taky momentálně ten nejlepší ročník. Momentálně sem taky zadaná a momentálně taky šťastná... A abyste věděli tak momentálně jsem hrozně unavená a momentálně váš malý, milý, roztomilý, inteligentní, krásný a především přítulný býček (jako že momentálně moje znamení) odchází :)

Nový začátek, starý konec

Zase začal školní rok, takže je potřeba vymyslet něco čím zabiju čas na těch šílených hodinách informatiky. Zkusíme tedy další blog?