Londýn, manžel, Praha

Tak jsem dneska byla na výletě v Londýně... To víte, takové to velké hlavní město té Velké Británie.

A na něco jsem přišla...

Bylo by hrozně fajn se tam na chviličku nastěhovat. Jen tak, flákat se a stát se Londýňankou (nějak mě to láká víc než všechny ostatní holky stát se Pařížankou).... Tak jsem si vymyslela plán...

Jednou (když budu ještě stále mladá, ale dosti stará na to abych to udělala), se odstěhuju na měsíc do Londýna... Během toho měsíce si tam najdu manžela. Jen tak nenápadně ve Starbucksu (kde jinde?) potkám mladého, pohledného, inteligentního a bohatého chlápka v krásném obleku. Hned se do mě zamiluje a okamžitě si mě vezme. Jelikož ruka osudu zasáhne, můj novomanžel dostane nabídku založit a vést pobočku té firmy ve které tak úspěšně pracoval kde? No ano... V Praze! A tak se spolu vydáme do Prahy. Mladí. Zamilovaní. A bohatí!

...

... a nebo se i k veceru muze vsechno zmenit a z nedele petadvacateho se itak vyklube nestastny den... Ted jen cekat, co z toho...

Všechno zlé je pro něco dobré...

Znáte takový ten pocit, kdy se ráno vzbudíte a příjde vám, že místo pátku 13. je pro vás tím nejvíce smolným dnem neděle pětadvacátého? Ano? Tak to je nás víc...

Den kdy se vzbudíte a všechno se vám hroutí pod rukama... Když pominu osobní problémy, které se neříkají, stojíte ve sprše a vypne se proud, takže teče jen ledová, nemáte nic k snídani, doprava je odkloněna, takže v autobuse strávíte místo 10ti minut hodinu a když se vrátíte domů, zjistíte že jídlo co jste si chtěli ohřát na snídani je spálené, neboť se elektřina zapla, barák je plná kouře a alarm píská jak... No hrozně!

... ale...

Poté zjistíte že všechno zlé je pro něco dobré. Uvědomíte si, že jste půlku dne museli udýchávat jednu katastrofu za druhou jen proto, aby přišla novina která změní... No minimálně celý den v něco krásného, nečekaného a... Prostě v jeden z nejlepších dnů jaký jste kdy měli.

A tak i neděle 25. může být šťastným dnem.

Být či nebýt, chtít či nechtít?

Tak jsem strávila bezvadný tři týdny doma na prázdninách... A co teď?

Zase jsem zpátky v Anglii a tak nějak na mě dopadá ta blízká doba odjezdu. Strašně chci domů a už se do Anglie nikdy nevracet ale na druhé straně bych raději zůstala tady a domů jezdila stále jenom "na prázdniny"... Jasné, není o čem rozhodovat, nejsem Shakespeare ani Othello, ale přeci jenom... Co je lepší? Těšit se domů, nebo brečet nad tím, že se budu muset vrátit a Anglii dát to konečné a před tím dlouho očekávané sbohem?

Nechme se překvapit, jak se moje nálada vyvrbí...