středa 23. ledna 2008

Jak je ten svět bláznivej

Všichni šílí, všichni všude šílí... Neustále vidíte někoho někam pospíchat, běžet.... I ty staré babičky utíkají jen proto, aby stihly ty pitomé tramvaje i přesto, že další jede za 5 minut.

Svět se prostě zbláznil!

Každý z nás se snaží dělat všechno ještě lépe než to udělal kdysi. Nepříjde vám že kdyby to šlo, staří lidé by byli přímo geniální? A oni nejsou... Jen co se dostanou do věku, kdy by se za geniální po svých životních zkušenostech mohli označit, příjde ztráta paměti, krátkozrakost... Zvláštní...

Chybami se člověk učí. Hmmm, ale jen vlastními, všimli jste si? Kdy jste se poučili na chybách někoho jiného? Já se přiznám, že jsem se ještě nikdy takhle nepoučila. Co mě je do chyb druhých? A zase, není to prostě zvláštní...? Proč to tak je?

Tenhle článek je vlastně úplně o ničem, jen se mi prostě v hlavě tohle všechno začlo honit, tak jsem to chtěla trošku odventilovat.

Hihi, to je ftipný :D

Určitě už jste slyšeli o takové té práci do školy, které se říká "Čtenářský deník". To má být takový ten text o knížkách z povinné četby. Víte jak já nenávidím slovo "povinný"?

Letos poprvé po nás čtenřský deník češtinářka chce. Měli jsme na pololetí cca 15 knížek (jestli kecám pardon, ale ten seznam sem shlédla jednou a usoudila že jí na to kašlu). Celého půl roku jsem si četla spoustu knížek. Takovým svým tempem knížka za týden. Někdy v prosinci jsem přečetla první knížku z PČ (povinné četby) Epos o Gilgamešovi Strašně se mi to nelíbilo, ale tak co. Dál sem si četla svoje až teď v úterý mi spolužačka půjčila další knížku PČ - Aeneas. Zapsala jsem tedy alespoň nějaké knížky do svého super čtenářského deníku (nikdy jsem ho nedělala, taže ani nevím jestli se má takhle dělat) a rozhodla se přečíst ještě pár těch povinných knížek :-!

A výsledek mé práce?

Název: Panenka
Autor: Joy Fieldingová
(*1954 Toronto) po ukončení univerzity se stala herečkou, působila na kanadských divadelních scénách a v televizi. Ambice ji zavedly do Hollywoodu, ale rozčarování urychlily její návrat domů. Po několika scénářích se pustila do psaní románů a rychle si získala nadšené čtenáře. Její knihy, jejichž hrdinkami jsou převážně ženy v okamžiku životní krize, se vyšplhaly na žebříčky bestsellerů a byly přeloženy do více než 25 jazyků. Mnohé se dočkaly filmového zpracování.
Vydalo: Ikar, 2005
Počet stran: 381
Obsah:
Hlavní hrdinka knihy, Amanda Travisová, je mladou a úspěšnou právničkou žijící v Palm Beach. Žije zcela odděleně od své matky a exmanžela Bena. Jednoho dne se však dozví, že její matka zabila v rodném Torontu zcela neznámého muže Johna Mallinse. S velkými výhradami se tedy vydá po devíti letech zpět do Kanady a pomáhá zde svému exmanželi zjistit, jak to vlastně s vraždou toho muže bylo.
Postupem vychází najevo, že John vůbec nikdy nebyl Johnem, nýbrž Rodneym Tureckem, bývalým manželem Amandiny matky. Z Rodneyho manželky Halyley se vyklube její ztracená dcera Lucy. Ačkoliv se Amandina matka, Gwen, nikdy nechtěla svěřit s tímto tajemstvím které odhalila, na konci příběhu celou pravdu své dceři sdělí a tak je vše objasněno.
Celým příběhem se proplétá znovuzrozená láska mezi Benem a Amandou.
Ukázka:
„Prosím,“ zaúpěla Hayley. „Děláte to ještě horší!“
„Váš manžel je mrtvý a moje matka ve vězení,“ připomněla jí Amanda. „Co by mohlo být ještě horšího?“
„Mohlo by,“ odpověděla prostě Hayley a svezla se do nohou nejbližší postele, Spenser okamžitě skočil vedle ní. Žena měla na sobě stejný měchově zelený svetr jako den před tím, a vlasy jí držely za ušima dvě velké spony. Nebyla vůbec nalíčená a její pleť byla bledá, téměř s nádechem do šediva. Přikývla, jako že se vzdává. „Nechci aby u toho byly děti,“ řekla tiše.
Poznámka:
Tahle knížka se mi líbila a to především proto, že jsem se v ní během příběhu setkala s mnoha různými teoriemi o identitě Johna Mallinse. Do poslední chvíle nebylo jasné jak to skončí. Četla se vcelku dobře, i když se našlo několik pasáží u kterých má člověk chuť prostě je přeskočit.


Název: Bohyně v domácnosti
Autor: Sophie Kinsella
Vydalo: BB/art s.r.o., 2007
Počet stran: 343
Obsah:
Samanta je šikovná londýnská právníčka, která nestojí o nic jiného, než stát se nejmladším společníkem ve své firmě. Jenže jednoho dne udělá chybu. Najednou se jí zhroutí svět a Samanta před svými problémy uteče na venkov. Zazvoní u nádherného domu, kde si ji spletou s hospodyní. Její zaměstnavatelé vůbec netuší že zaměstnali právničku s IQ 158 a Samanta nemá ani zdání o tom jak se třeba jen žehlí prád lo.
Samanta si však získá sympatie místního zahradníka Nataniela. Ten se jí snaží pomoci a zajistí jí „výuku“ v domě jeho matky. Ta Samantu postupně naučí všemu, co by měla správná hospodyně zvládat a do krásného Nataniela se zamiluje. Jenže ona stále nezapomíná na svůj nedávný život a pátrá po původu své chyby, která ji vzala kariéru. Přijde na to, že tato chyba vlastně vůbec nebyla způsobená jí. Vydá se tedy v převlečení do své bývalé kanceláře, ježe její utajení je odhaleno.
Během několika dalších dní se prošetřuje co se vlastně stalo a když vyjde najevo že Samanta vlastně nikdy žádnou chybu neudělala, je jí nabídnuto partnerství ve firmě. Jenže ona nabídku nepřijme a prohlásí že bude raději dále dělat hospodyni. O tuto kauzu se strhne pořádný mediální zájem. V jednu chvíli to vypadá že se Samanta vrátí do Londýna a splní se jí životní sen, avšak d okamžiku druhém je vše jinak a Samanta se vydává ze novým snem a novou budoucností společně s Natanielem.
Ukázka:
Nechci, aby tato pračka dále zahálela. Chci, aby to zatracené prádlo vyprala.
Nakonec popadnu krabici pomalovanou obrázky bílých triček, usypu z ní trochu prášku do malé nádržky nahoře a pro dobrou míru přihodím ještě trochu do bubnu. Pořádně přibouchnu dvířka. Co teď?
PRÁT? Doráží na mě pračka. PRÁT?
„No… co bys řekla!“ brouknu. „Tak ukaž, co umíš!“ Zmáčknu namátkou jakýsi knoflík.
Poznámka: Kniha byla zábavná, poučná a velmi čtivá.

Název: Marie Antoinetta
Autor: Michel de Decker
Vydalo: Alpress, Klokan, 2006
Počet stran: 243
Obsah:
Kniha je životopisem královny Marie Antoinetty Francouzské, dcery Marie Terezie. Je zde zaznamenán její život od narození, přes dobu kdy ji Francie milovala až po dobu, kdy byla nenáviděna a Francouzi si žádali její hlavu.
Marie Antoinetta byla krásnou ženou, avšak nacházela velkou zálibu ve večírcích a oslavách, kterými zruinovala královskou pokladnu. Její manžel Ludvík XVI. byl velmi zdrženlivým králem a tak se ani nesnažil jejímu rozhazování nijak zabránit.
V dobách jejich vlády se Francii žilo špatně, bylo málo peněz. Na konci svého krátkého živote je Marie obviněna z mnoha činů jako například sexuální hrátky se svým synem, či zpronevěřování francouzských peněz.
Ukázka:
„Poslední dopis, který Marie Terezie poslala dceři do Francie několik dní před svou smrtí, byl plný výčitek a varování.
Jako obvykle.
V dopise zhruba stálo: „Přeji si, abyste se vzdala příliš okázalých radovánek… Pokud s nimi neskoncujete, řítíte se do záhuby… Dobře vím, že život s tak velkým dvorem, jako je ten versailleský, je nudný a prázdný, ale věřte mi, že kdybyste jej neměla, přineslo by to mnohem větší nevýhody, než je drobné nepohodlí spojené s reprezentací, hlavně tam u vás, kde je lid tak živý…“
Poznámka:
Ačkoliv příběh velmi zajímavý, knížka byla pro mne naprosto nečitelná. Poctivě jsem ji dočetla do strany 159 a poté pokračovala s přeskakováním, jen abych se dozvěděla jak to skončí a v ději se při tom neztratila.


Název: Epos o Gilgamešovi
Autor: -
Vydalo: Klub přátel poezie, 1976
Počet stran: 126
Obsah:
Epos o Gilgamešovi, králi Kullaby, který přichází do města Uruku. Lidé v tomto městě si ale stěžují bohům a tak sešlou na zem krásného Enkidua. Ten s Gilgamešem svede boj který ale skončí nerozhodně a stanou se z nich přátelé. Spolu zažívají dlouhá dobrodružství při hledání nesmrtelnosti, ale bohužel Enkidu při jednom z nich zahyne. Gilameš tedy po tomto tajemství tápe sám. Když se Gilgamešovi podaří najít rostlinu, která by mu měla zajistit nesmrtelnost, je mu odebrána hadem. Gilgameš přijde na to, že i když je stále smrtelníkem, bude žít věčně díky hradbám které nechal kolem města Uruk vystavět.
Ukázka:
„Padnu li já, - tak zajistím sobě jméno.“
Poznámka:
Knížka nebyla tak čtivá jak jsem doufala a vcelku mi vadili chybějící řádky a zbytky tabulek v textu. Když se ale zamyslím, kniha až tak špatná nebyla.

Název: Mrazivý chlad
Autor: Sandra Brown
Vydalo: Ikar, 2005
Počet stran: 407
Obsah:
V Americe, v malém horském městečku Clearly v němž se tento příběh odehrává, se dějí divné věci. Přichází největší sněhová bouře všech dob. Hlavní dějovou linií jsou vraždy místních čtyř mladých dívek a žen. Nový šerif v tomto městečku si v případě neví rady a neumí se při vyšetřování pohnout z místa. Jeho žena je mezi tím uvězněna v horské chatě na hřebenu nejzrádnější hory okolí s podezřelým v případě vražd.
Do města přijíždí FBI aby ztracenému šerifovi s pátráním po masovém vrahovi pomohla ale místo dopadení vraha se jim podaří přijít na mnoho úchylek a tajemství zdejších obyvatel. Konec je vcelku nečekaný, neboť během příběhu se poukazuje na mnoho hrdinů jako na potencionální zabijáky. V posledních dvou kapitolách však zjistíte že vrahem je naprosto nenápadný lékárník, který prostě našel vzrušení v zabíjení.
Ukázka:
Ty různé bolesti byly vlastně jeho přáteli. Bez nich by mohl přejít do stavu euforie, natáhnout se, položit si tvář na sníh a umřít.
Poznámky:
Z uvedených knížek se mi tato zatím líbila nejvíce. Četla se skoro sama, příběh byl poutavý a záplatky nebyly jasné od začátku.

Název: Děvčátko
Autor: Dorothy Koomson
Vydalo: Domino, 2007
Počet stran: 398
Obsah:
Hlavní hrdinka Kamryn je smířená se svým poklidným životem a vysokým postem v redakci úspěšného britského časopisu. V den svých narozenin jí ale přijde dopis od dávné přítelkyně Adele, která umírá na rakovinu a prosí ji aby se postarala o její dcerku Tegan, kteréžto otec je Kamrynin bývalý snoubenec.
Kamryn si vezme Tegan k sobě a zažívá strasti novopečené maminky šestileté rozpustilé holčičky. Zamilovává se do svého nového šéfa Luka, kterého Tegan zbožňuje. Problém ale nastane, když se na scéně objeví Teganin otec Nate a Kamryn najednou neví kde jí hlava stojí.
Po delších peripetiích s adopcí je ale Tegan svěřena do Kamryniny péče i se souhlasem Nate a její život se stane růžovým když si konečně přizná že její životní láskou nebyl Nate ale Luk.
Ukázka:
Opřela jsem se o vozík, očima pročesávala přeplněné regály. Situace vyžadovala nějakou akci. Každá uplynulá vteřina ve mně zažehávala jiskry nejistoty. „Pamatuješ, jaký jsi používala šampon?“
Poznámky:
Tak tato knížka byla možná ještě lepší než předchozí. Oddechový děj. Chvílemi mi bylo hlavní hrdinky až líto za to, jak rychle a nečekaně vpadla do úlohy dvou rodičů v jednom.

Název: Ženy
Autor: Charles Bukowski
Vydalo: Pragma, 1995
Počet stran: 318
Obsah:
Knížka Charlese Bukowskiho vypráví život postaršího básníka Henryho Chinaskiho. Jeho básně jsou plné žen, alkoholu a bohémského života který vede. Chodí od jedné ženy k druhé, popíjí s nimi alkohol a vede sexuální život.
Ukázka:
Přemýšlel jsem o rozchodech, o tom, jak jsou těžké, ale že obyčejně hned, jak se rozejdete s nějakou ženou, potkáte další.
Poznámky:
Tuhle knihu jsem měla doporučenou od starších studentů naší školy. Četla jsem ji leda tak ve vaně, jelikož jinde sem se k tomu nepřinutila. Přišlo mi že děj se stále dokola opakuje.


Název: Hrdý Budžes
Autor: Irena Dousková
Vydalo: Petrov, 2002
Počet stran: 168
Obsah:
Příběh vypráví malá osmiletá holčička Helenka, která žije v poválečném česku. Strašně by si přála žít v Praze, jenže její maminka Kačenka s nevlastním tatínkem Pepou mají angažmá v Ničínském divadle. Vypráví o příhodách u babičky v Zákopech, svých příhodách při návštěvách Prahy a o výletech v české přírodě.
V jejím deníku je zachycen život dětí té doby. Helenčiným hrdinou je Hrdý Budžeš o kterém děti čtou básně při různých oslavách. Na konci svého deníku ale přijde na to, že žádný Hrdý Budžeš neexistuje, nýbrž děti v básničkách čtou „hrdý buď žeš“.
Ukázka:
Už jsem úplně ve Vánocích, sice budou ještě za strašně dlouhou dobu, asi za čtrnáct dní, ale já už na ně pořád myslím. Jenom mě mrzí, že Kačenka je na mě ještě zase už mrzutá a to se mi před Ježíškem zrovna nehodí, aby si nemyslel, že nějak moc zlobím, když já nezlobím, jenom mám všelijaký nedorozumění.
Poznámky:
Moc se mi líbil styl jakým je kniha psaná. Byla mi doporučená od mojí sestry, které to na hodině předčítala profesorka Kubíčková. Následně jsme ji koupili mamce k Vánocům a mě se zalíbila.

Název: Děti osudu
Autor: Elmar Bereuter
Vydalo: Praha, 2006
Počet stran: 384
Obsah:
Smutný příběh, odehrávající se ne až tak dávno, o dětech, které byli prodávány každé léto na práci do Švábska. V knize jsou popisovány velké rozdíly mezi rodinami které si děti kupovali.
Do jedněch rodin se děti každé léto na práci velice rádi vraceli a jiných rodin se tak báli, že si statkáře na trhu označovali křížky na záda, aby ostatní děti věděli, kam se mohou dostat.
Ukázka:
Kašpar měl divoký hlad a začal do sebe cpát z hrnku polévku, dokud do něj Vincent nestrčil loktem a nenaznačil že má jíst pomaleji.

A abyste věděli, připadám si naprosto ženiálně.