Jak mi říkají?

Občas se docela podivuju, kolika osloveními, jmény či přezdívkami jde mluvit na jednoho jediného člověka. Abych tak shrnula co si pamatuju jak mi kdy kdo řekl..

Viki, Kika, Vikúň, Vikouš, Tork, Vikinka, Viktorka, Clair (Klér), Kléruš, Klérinka, Mikina, Svetřík, Vikša, Vickee... A bla, bla, bla... A to sem napsala jenom ty co mi šli vážně na mozek...

K čemu je takovejch hrozně moc jmen a přezdívek? K čemu? Nestačí každýmu říkat jedním jménem? Proč to musí být tak složité...? Já nevím jo, ale jsou prostě lidi který nemaj paměť na jména (ehm, ehm - tím mám na mysli samozřejmě sebe) a ještě když každýho pojmenujete deseti jmény, pokaždé o něm mluvíte tím druhým než tím před tím a já si to pak mám pamatovat...? No to teda ne, s tim se rozlučte...

Od teď si budu pamatovat maximálně dvě jména (přezdívky) jednoho člověk, víc ne... Smůla :P

Umřu, vážně umřu

Víte jak nerada sem já nemocná? Nemám co dělat, prostě se nudim. Dneska sem dopsala výklady (nebo alespoň ty co jsem nutně dopsat potřebovala), potom jsem pročetla celou debatku, zkompletovala část seznamu kouzel, zkoukla od začátku do konce školní stránky, prošla strašně moc hafex blogů (ať už dobrejch a nebo šíleně špatnejch). Udělala jsem vážně všechno.

Už i plánuju svoji svatbu, která bude v listopadu někdy... Tak vás všechny zvu. Co jsem ještě udělala...? Jo, zkoukla 8 dílů Čarodějek - ne že bych je neznala totálně moc zpaměti, ale nevadí. Vypila sem už 6 hrnků čaje a teď slyším taťku jak se ptá mámi, jestli mi nemá udělat cibulovej čaj.

Pily jste to někdy? To je vážně humus, to ste ještě nezažili... To už se radši budu takhle kousat nudou ještě několik dní. Ale víte co je nejhorší? Moje nemoc je vždy nejvíc nesnesitelná tak kolem 3-4 dne a já mám teprve první... Takže asi super duper umřu...

Nemoc

I když zítra začínají krásné čtyřdenní prázdniny, nemoc si nevybírá. Já prostě lehla doma v posteli. Šíleně mě to štve... Nenávidim čaje, musim je pít... Nenávidim nuda, nudim se... Nenávidim když mi něco je, je mi něco... Nenávidim když ležim v posteli a někdo je doma, ležim v posteli a někdo doma vážně je...

Já prostě nenávidim když sem nemocná, tak proč musim být nemocná? Vážně mě to deptá! Asi se ze mě stane velký EMO.

Jsem nebo nejsem normální?

Víte na co jsem přišla?Že já jsem možná zcela normální člověk, jen všichni ti lidé kolem mě mají k normálnosti moc daleko.

Chodím na Gymnázium Nad Kavalírkou... Taková jedna škola někde v Praze 5. Momentálně teda navšťevuju kvartu, což je taky momentálně ten nejlepší ročník. Momentálně sem taky zadaná a momentálně taky šťastná... A abyste věděli tak momentálně jsem hrozně unavená a momentálně váš malý, milý, roztomilý, inteligentní, krásný a především přítulný býček (jako že momentálně moje znamení) odchází :)

Nový začátek, starý konec

Zase začal školní rok, takže je potřeba vymyslet něco čím zabiju čas na těch šílených hodinách informatiky. Zkusíme tedy další blog?